Každý z nás ve svém životě denně dělá různá rozhodnutí. Některá ovlivní a nasměrují náš život pouze na chvíli a téměř nepatrně, jiná závažnější, vyžadují radikální změnu života. Zralost v životě člověka, schopnost vytvářet vztahy a milovat, žít zodpovědně, nalézt své povolání, cesty a způsoby rozhodování v každodenním životě - to vše je tématem dvou knih od Josefa Mauredera SJ (* 1961), které u nás byly vydány. Autor je jezuita, psycholog a psychoterapeut. Vede „dům Manresa“ v rakouském Linci, kde si mladí lidé vyjasňují své povolání a životní cestu. Ve svých knihách má slova nejen pro mladého dospívajícího člověka, ale také pro nemocného. On sám vážně onemocněl rakovinou a postupně se uzdravuje. Také může oslovit věřící, kteří touží prohloubit svůj vztah k Bohu a učí se inspirovat Božím slovem pro vedení života.

„Existují dva druhy křesťanů následovník a levnější vydání téhož, obdivovatel.“ S. Kierkegaard

První z knih, které u nás vyšla, se nazývá Porozumět Božímu volání. Názvy kapitol mohou některé odradit, jiné přilákat: „Odhalit a objasnit povolání“, „Povolání k následování Krista“, „Doprovázení povolání“ a „Osobní výpověď autora“. Názvy kapitol Mauderovy první knihy mne příliš nezaujaly. Domnívala jsem se, že kniha má sloužit jako nábor do jezuitského řádu, a proto bude velmi jednostranné zaměřena. Odvahu hlouběji prostudovat tuto malou brožurku mi dodal pěkný zážitek z četby Maurederovy druhé knížky. Musím přiznat, že jsem se ve svém hodnocení obsahu kapitol mýlila. Samozřejmě, že autor se dotýká volby životní cesty člověka a provází ho hledáním, podněty a překážkami danými i vzhledem k duchovnímu povolání. Zároveň zde nacházíme i velmi zajímavý rozbor současné společnosti z pohledu pastorace povolání. K zamyšlení vyzvou mystické básně a příběhy vhodně uvedené k jednotlivým tématům. Slova v knize nejsou určena pouze lidem na důležité životní křižovatce. Hned v úvodu knihy říká autor velice jasně:

„Pokud se domníváme, že se musíme zachránit sami, že si Boží lásku a náklonnost musíme zasloužit nebo získat prací, jsme otroky svého morálního a duchovního „výkonu“. Je třeba si uvědomit, že žiji, protože mě Bůh vždy miloval nezávisle na mém výkonu a mých morálních kvalitách.“

Situace, v nichž se musíme rozhodnout, je neustálý, opakující se zápas o čestné a správné rozhodnutí. Maureder nás nenásilně provádí jednotlivými kroky, které bychom neměli vynechat při každém rozhodnutí či předsevzetí. Uvádí jasné hledisko pro volbu jakékoliv životní úlohy – zvolit to, kde mohu víc milovat. Upozorňuje, že Boží jednání je nenásilné a tiché. Pouze ten, kdo naslouchá, bude vnímat slovo, pouze pozorný si všimne ukazatele. A jak poznáme, že naše kroky na zvolené životní cestě jsou dobré? Je třeba si uvědomit, zda nám přináší svobodu, radost a pokoj. Druhá u nás vydaná kniha s názvem Zralost není luxus směřuje k čtenáři s pojmem lidské zralosti a představuje znaky vyzrálé osobnosti – vnitřní soulad, schopnost vytvářet vztahy a otevřenost vůči celé realitě.

„Vývoj, dospívání a zrání zjevně souvisí s překonáváním strachu a každý věk má v sobě odpovídající kroky zrání spolu s určitými strachy, které je třeba pro úspěch dané etapy zvládnout.“

V úvodu sděluje to, co je to třeba mít na paměti ve všech kapitolách knihy: lidská zralost je určitý proces. Je to životní cesta člověka, na níž se stále učíme poznávat sami sebe, pozitivně vnímat svoji vlastní hodnotu, zvládat a přijímat své emoce a city. Pro život jedince na cestě růstu k zralosti jsou důležité vztahy. Schopnost milovat může rozvíjet jen ten, kdo je připraven si něco odřeknout a trpět. Zralý člověk je vždy požehnáním pro druhé, kolem něho se může vytvářet společenství. Nenavazuje druhé na sebe, ale spojuje je navzájem. Autor rozebírá práci člověka, životní rytmus a v poslední kapitole upozorňuje, že v životě je nezbytný humor. Slovy Ericha Kästnera definuje takový druh humoru, který nás učí, z jaké perspektivy máme pozorovat svět: z planety Země dělá hvězdičku, ze světových dějin chvilku na nadechnutí, a z nás nepatrná stvoření. Knížka je psána velmi srozumitelně, jasně a napínavě; dokonce tak, že svádí ke kvapné četbě. Naštěstí autor, je si toho zřejmě vědom, nenápadně po každé kapitole zve čtenáře na cvičení, kde ho vybízí k hledání odpovědi na nesnadné otázky: Domníváte se, že je váš duch a tělo v souladu, že se mohou ve vzájemném respektu obejmout? Koho a co právě ve svém životě milujete? A jak milujete? Našli jste svůj osobní projev, který odpovídá vašemu pojetí života? Máte pocit, že svou činností zanecháváte osobní stopu v tomto světě? Podobné otázky vybízí k odvaze ke krokům, které povedou k plnějšímu životu. Pomocníky na cestě k tomuto cíli jsou spiritualita a život sv. Ignáce z Loyoly. A model lidské zralosti? Ježíš Kristus. Ukázka z knihy:

„Rabi Mendel z Kozku překvapil jednou několik učenců, kteří u něho byli na návštěvě, otázkou: „Kde bydlí Bůh?“ Smáli se mu, co to říkáte? Svět je přece plný jeho nádhery!“ Ona ale na svou otázku odpověděl sám: Bůh bydlí tam, kam ho člověk pustí.“ Jak se ve vašem světě ukazuje otevřenost pro Boha? Nebojíte se ticha? Pokuste se této otevřenosti přizpůsobit alespoň dvě konkrétní situace svého jednání.“

Josef Maureder, Porozumět Božímu volání, Karmelitánské nakladatelství, 2007. Josef Maureder, Zralost není luxus, Karmelitánské nakladatelství, 2008.