Nechci se vyjadřovat k <a href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=745">minulým článkům</a>. Nyní podávám několik spíše filosofických poznámek k současné tragédii ve Fukušimě.
Japonská vláda jako by během současné tragédie v atomovce vůbec neexistovala. V oblasti mají výjimečný stav, ale jen fakticky, nikoliv dekretem. Nikdo neví, jak vysoká radioaktivita tam panuje; vláda tam ani nepošle armádu a nezačne velet záchranným operacím. Dokonce ani nemáme on-line záběry z dálky na elektrárnu, aby nám ukázaly, který reaktor právě vybuchuje, a který se jen v klidu taví. Uvnitř elektrárny u reaktoru nepracuje žádný robot, který by měřil radioaktivitu a posílal údaje ven. Do Japonska jede měřit radioaktivitu Greenpeace, což je pro vládu totální debakl. Závěr: tváří v tvář katastrofě není moderní stát třetího tisíciletí schopen odolat tlaku velkých koncernů, které si diktují svou vlastní politiku. Koncerny jsou víc než stát, což nebylo v 60. letech, kdy atomová energie dobývala svět. Tehdy stát představoval garanta lidských životů i bezpečnosti, pokud ji pojal jako strategický cíl. Dnes se hodnoty posunuly směrem k zisku. Výsledek? Lidé při jaderné havárii zemřou a svět mlčí. Je zajímavé, že v tom jedou všechny špionážní družice světa, hlavně v USA. Američané jsou schopni měřit severní Koreji izotopy radioaktivního helia unikajícího z hlubokého podzemního jaderného testu, ale u Fukušimy mlčí. Proč asi?
- Další kumulace rizik spočívá ve změněné mentalitě lidí, kteří obsluhují elektrárny. Když hrozila velká havárie v Jaslovských Bohunicích (1976, <a href="http://www.sme.sk/c/3662755/cernobyl-mohol-byt-u-nas.html">svědectví obou hrdinů</a>), obsluha tam vběhla s nasazením života, aby zachránila situaci. Viz náš starší článek z <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=387">ledna 2008</a>. Pokud vím, že jako současný operátor elektrárny pracuji pro amorální společnost typu ČEZ nebo jinou ziskovku, které jde pouze o hromadění majlantu pro správní radu a na lidi kašle stejně jako japonské Tepco, pak nebudu v případě krize nic riskovat. Pro zloděje se nemá smysl obětovat. Závěr: v mafiánském kapitalismu se nelze spoléhat na hrdinství obsluhy. Za manažery, kteří mají vily na Kanárech, a v atomovce nikdy nebyli, nikdo nepůjde riskovat život. Jako oni hledí na zisk, tak já si hledím na své pohodlí a na svůj klid. Ideál odpovědnosti technika 60. let se posunul směrem k technokratickému úředníkovi 90. let, který chce mít hlavně klid a prachy. Výsledek? V současné době díky mafiánskému kapitalismu roste riziko havárie, protože se změnila mentalita lidí, kteří v elektrárně pracují. Stejný mafiánský kapitalismus zásadně hazarduje s bezpečností na úkor zisku. Viz otázky, které jsem položil našemu atomovému hlídacímu psovi (<a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=745">zde</a>). Rizika jaderné energie jsou dnes mnohem vyšší než dřív, a to díky tzv. "lidskému faktoru".
Za třetí. Atomovky vznikly v době, kdy vládl mýtus titánského industriálního rozumu, který právě poroučel větru, dešti a atomu. Dnes vládne úplně jiné myšlení, které na techniku hledí značně kriticky. Technik vidí jen dílčí úkol, který má splnit. Nikdy si jako technik neklade otázku, zda a jaký smysl jeho činnost má. To si může klást jen přemýšlivý člověk, třeba i technik. Nihilismus techniky se konec konců ve Fukušimě ukazuje úplně jasně. Vláda obětovala cca 30 tisíc lidí v oblasti, kterou předtím spláchla tsunami. Lidi bez přístřeší nyní kropí radioaktivita z elektrárny, která už představuje jasný Černobyl, tedy katastrofu <a href="http://www.denikreferendum.cz/clanek/9750-fukusima-uz-je-jako-cernobyl-nemecko-urychli-vystup-z-jadra">číslo 7</a> (tavení reaktoru násobeno čtyřmi). Vláda nechává úmyslně občany bez informací. Tím je cynicky nechala na pospas tamějšímu Čezu, který jim lže a mlží, jako když tiskne, protože to je v jeho industriálním a mocenském zájmu. V Německu naopak již od 60. let existuje silná kritika industriální racionality, jejíž chloubou byly nacistické vyhlazovací tábory. Filosofické směry jako Ideologiekritik a podobné úvahy (např. analýza nihilistického charakteru techniky u Heideggera) jasně ukázaly v závislosti na vývoji hlubinné ekologie (deep ecology), že industriální racionalita je slepá vzhledem k cílům a hodnotám.Výsledek? S jadernými elektrárnami v Německu je dlouhodobě konec. A když v Německu, tak postupně i v celé Evropě. Někdo tady myslet musí. Energii lze šetřit a vyrábět úplně jinak, díky pokroku vědy a techniky. Atom dnes představuje mocenský skanzen nukleární lobby, která se opírá o myšlenkovou ideologii, které již dávno odzvonilo. Viz i moji<a href="http://www.cdk.cz/knihy/355/synopse-dejinnosti-a-koncept-historie/"> poslední knihu</a>, kap. 9, kde ukazuji problém technokratického pojetí světa. Fukušimu a na ni napojenou mentalitu typu premiéra Nečase nebo socdemáckého lobisty Milana Urbana a jim podobným jako je aktuální figurka typu Martina Římana chápu jako myšlenkovou tupost založenou na pouhé ideji obživy, která vedla k První a ke Druhé světové válce (viz Patočkovy Kacířské eseje a jeho "síly dne"). To dodávám jen proto, že jako filosof vím, o čem píši.