Zdánlivě se neděje nic nenormálního: parlamentní volby v Itálii a Maďarsku potvrdily těsné vítězství levice, francouzský prezident musel pod tlakem ulice odvolat kontroverzní projekt zaměstnávání mladých (CPE), který je zákonným způsobem nechal dva roky na milost a nemilost zaměstnavatelům; i u nás se politická scéna stala nepřehledným rejdištěm dvou partají s minimálním rozdílem hlasů. Spokojení pravicoví komentátoři v USA píší, že stará i mladá Evropa konečně ztrácí ekonomický dech, chybí jí jasné politické vedení a na světové politické scéně bude jistě v nejbližších letech nahrazena asijskými velmocemi Čínou a Indií. Jak tyto věci souvisejí s právě nastoupenými Velikonocemi? Podívejme se na evropské dění novozákonníma očima, inspirováni Ježíšovým příběhem.

<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">1) Cedíte komára a velblouda polykáte aneb evropská paranoia (<em>Mt 23,24</em>)</font>
V Ježíšově době nebyl problém s náboženstvím; toho bylo přespříliš a mocensky se pletlo do každé myslitelné činnosti. Problém byl s vírou a s plněním nepsané smlouvy s Hospodinem, který hledí nikoliv na papír, ale do srdce člověka. Tesař z Nazaretu zahynul proto, že na vlastní kůži a s nasazením vlastního života radikalizoval určité základní principy „soužití“ Izraele s Hospodinem, které židovské náboženství poslalo do duchovních hajan. Podstatné se stalo nepodstatným, protože jeho místo zastoupily formální náboženské předpisy, jež se rázem proměnily na to nejdůležitější. Takovému převrácení hodnot se řecky říká „paranoia“, neboli mimoběžné („para“) uvažování („noein“). Podobnou paranoiou trpí i Evropa: stala se vývařovnou evropských strukturálních fondů, které nikdo nechce dotovat, ale zato z nich všichni touží neomezeně čerpat. A já taktéž, a to na sociální projekty v severních Čechách. Logika této paranoie je v obou případech stejná: čerpání fondů upravují předpisy stejně jako náležité plnění šábesu. A protože lidé jsou vynalézaví, líní a kradou, pak je třeba tyto předpisy stále vylepšovat a kontrolovat jejich plnění. Nakonec dostaneme Evropu přebujelé legislativy a zákonodárství, jemuž nikdo nerozumí a vposledku všem vadí. Židé měli a snad i mají 613 závazných náboženských předpisů. V Bibli se pak podivujeme s Ježíšem nad zvrácenou logikou formálního náboženství, které dá do chrámového pokladu i ty peníze, které měly podle nepsaného morálního předpisu sloužit k zaopatření starých rodičů (<em>Mt 15,6</em>). Ovšem z této logiky žijí tisíce až statisíce funkcionářů pohodlně a doživotně usazených v evropské, státní a náboženské administrativě. A když z něčeho žijete a přitom se pokoušíte defraudovat třeba fondy Phare v rozsahu stamiliónů (viz <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/phare.htm">zločinné spolčení</a> státních úředníků „Forman a spol.“), pak je jasné, že si tvrdě došlápnete na každého reformátora. Ježíš a jemu podobní revolucionáři to nikdy nemají lehké, protože při cezení velbloudů jsou reformátoři polykáni i s chlupama. Paranoidní systém se v konečném důsledku udržuje při životě pouze vraždami – viz plánované vraždy pilného úředníka Srby a spol. na ministerstvu zahraničí. Evropa tedy směřuje do velmi problematických vod.

<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">2) Ať trpí druzí aneb „je lépe, aby jeden člověk zamřel za lid“ (<em>Jn 18,14</em>)</font>
Paranoidní logika mocenské či náboženské elity se řídí jediným heslem: Cílem moci je moc (G. Orwell). Ale Izrael byl v Egyptě bezmocný a právě v této beznadějné situaci si jej Hospodin vyvolil za své vlastnictví. Stejně tak i Evropa byla po válce ekonomicky i politicky na kolenou a začínala své dějiny prakticky od začátku, pod demokratickou ochranou Američanů a totalitním samoděržavím Rusů. Nyní jsme na tom dobře a chceme se mít ještě lépe. To znamená, že se nesmíme o naše bohatství s nikým dělit a také nesmíme riskovat životy Evropanů pro udržení demokracie a lidských práv. Ať Miloševič zabíjí a etnicky čistí na Balkáně, co je nám do toho? To přece mohou a musí vyřešit Američané jako vždycky. Ježíš vyvedl úzké židovské náboženství do volného prostoru univerzálního křesťanství: hlavně za tento čin zaplatil smrtí. Stejně tak potřebujeme stále znovu charismatické vůdce typu zakladatelů z 50. let, aby Evropě znovu a znovu připomínaly ideje, z nichž původně vznikla. Jistěže budeme tyto proroky kamenovat, ale jejich dílo přetrvá. Pokud se všichni státníci budou chovat stejně egoisticky hloupě jako francouzský prezident Chirac nebo před ním velekněz Kaifáš, pak skončíme jako Izraelci pod náporem Římanů. Přiblblý nacionalismus velkých macho-mužů typu Bushe, Berlusconiho či politických pidimužíků typu Klause totiž indukuje navlas stejnou snahu na asijské či arabské straně zeměkoule. Pak je lokální či globální střet civilizací naprosto nevyhnutelný, a to právě z hlediska této paranoidní nacionalistické logiky. Podívejte se třeba na rozbor válečného <a href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=215">dobrodružství v Iráku</a>, tam to máte černé na bílém. Evropa přežije na světové scéně pouze tím, že tvořivě rozvine zakladatelskou ideu směřující k obecnému a ničím neomezenému společenství všech států dobré vůle, a to především (a prozatím) na našem kontinentu. Ježíš začal s dvanáctkou svých vlastních rodáků; skončil sice na kříži, ale to nebylo všechno, jak víme. Evropa se svým ekonomickým a národním egoismem je na kříži. Zda si prožije své zmrtvýchvstání, to záleží i na nás.

3) <font face="Arial,Helvetica,sans-serif">Ztráta duchovní perspektivy – aneb „spatříte ho v Galileji“ (<em>Mt 28,10</em>)</font>
Když Vzkříšený jako první potkal ženy a nikoliv apoštoly, zanechal u nich vzkaz pro své vřele milované, leč lehce natvrdlé náboženské vůdce: „Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to." (<em>Mt 28,10</em>) Apoštolové tedy nemají sedět na zadku v Jeruzalémě, ale mají hýbnout kostrou. I my Evropané musíme vidět nový obzor, nové úkoly, nové perspektivy. Pro mne osobně je onou Galilejí integrace Turecka do Evropské unie – navzdory mínění slovutných náboženských vůdců mé vlastní církve, kteří tvrdí opak. A je mi jasné, že se toho asi nedožiji, protože je to úkol na několik generací. V řeckých osadách Malé Asie začalo kolem 7. až 6. století před Kristem intelektuální dobrodružství evropského ducha: zde vznikla filosofie, základy demokracie a moderní pojetí teoretických věd. Je naší duchovní povinností vrátit se do této evropské Galileje pohanů s novým poselstvím určeným islámskému světu, s nímž jsme po mnoho století vedli křížovou válku. Politikové typu Bushe a teroristé typu Al Kaidy si myslí, že je v této válce nutno pokračovat i dnes. Ježíš odmítl paranoidní logiku dobývání a vyslal do světa zvěst o Božím království, nikoliv lidském. Apoštolové se vraceli do Galileje proměnění událostí Zmrtvýchvstání. To se mi zdá rozumné a vhodné, i politicky.