Vladimír Putin a Viktor Orbán mají jedno společné. Hlásí se k návratu ke konzervativním hodnotám a mají dostatečné sebevědomí k o tomu, aby se postavili za své vize. Pochopitelně oba vzbuzují buď velkou nenávist u protivníků, nebo se naopak těší popularitě velké části občanů. Stejné je to při hledání informací v médiích o obou osobách. Buď štvavá kampaň, nebo nekritický postoj k maďarské realitě a přehlížení rizik. Viktor Orbán vyhlásil boj „finančním trhům“ a dluhové filosofii s cílem snížit zadlužení země ve stávajícím mafiánsko-bankovním systému. Je to beznadějný boj nebo ne?
1. Když jde o banky, ekonomové ztrácejí soudnost
Portál Pester Lloyd je vůči Orbánovi značně kritický. A na druhou stranu jedním dechem přiznává, že stávající nemocný, asociální a šílený finanční systém, založený na tvorbě peněz z dluhu je potřeba odstranit. Autor si začne protiřečit v momentu, kdy kritizuje legální upravení pravomocí centrální banky. Ta při plnění svých úkolů selhala, podobně jako dnes v Česku (Morbus ignorantia bojovníků za nezávislost ČNB). Jejím úkolem přece nebylo "podporovat rozvoj a vyváženost ekonomiky", ale dohlížet na banky, které měly takovou volnost v podnikání, jakou by nikdy ve svých domovských zemích nemohly získat. A banky toho ve své zlatokopecké horečce devadesátých let také řádně využily. A nám zbyly kolosální dluhy a ekonomika zničená dluhem.
Jaká je to ovšem svoboda trhu, když bankéři vnutí lidem šikovně hypoteční úvěry v cizích měnách, aniž by lidem vysvětlili rizika, která jsou s tím spojená? Že to přece není jejich povinnost? Že by si každý měl zjistit, jak fungují finanční trhy a kurzová rizika v dnešním manipulovaném a podvodném bankovním systému? Co je svobodného na jednání, kdy jedna strana zneužívá v obchodních vztazích svého náskoku v informacích a asymetrie v odborných znalostech za účelem, aby druhého okradla? To není svoboda podnikání založená na oboustranné odpovědnosti, ale normální podvod.
Pester Lloyd kritizuje Orbána, že cílem jeho vlády je získat 50 % podíl bankovního trhu do maďarských rukou. Že mu ve skutečnosti nejde o odstranění stávajícího parazitického bankovního systému, nýbrž o jeho ovládnutí. Protože být věřitelem, znamená moc. A o tu prý Orbánovi jde. Že mu chybí odborné a charakterové vlastnosti a schopnosti prohlédnout komplexní ekonomické struktury a dokázat je řídit. Jako kdybychom o politiky, kteří mají ono komplexní odborné vybavení a schopnosti řídit efektivně národohospodářskou politiku státu, zakopávali v dnešní Evropě na každém rohu. Stačí se podívat, jak naše politická a bankovní "elita" řídí celé EU (Bankovní unie dohodnuta, občané už mají oprátku na krku a jsou za ni vděční). A s penězi vytvořenými jen z dluhu a na dluh není možné udržet ve stávajícím systému hospodářský růst. Opakujeme to pořád dokolečka.
Koneckonců, do jaké míry se tzv. "neortodoxní hospodářská politika" Viktora Orbána osvědčila, to lze částečně vyčíst ze statistiky. I když údaje jako HDP, schodek státního rozpočtu, celkové zadlužení, inflace a nezaměstnanost nemusí ještě poskytovat objektivní obraz pravdy v poločase vlády Fidesz. Lidem se v Maďarsku nežije snadno. Stejně jako v jiných zemích bývalé východní Evropy a dnes už i v Evropě západní a zejména jižní. Porodnost 1,2 dítě na ženu, šance na dožití nižší než v zemích původní evropské 15. Vyhlídky pro mladé mizerné. Nyní se ale hraje především o důvěru. A jaké vysvědčení si vyslouží Orbánova vláda, to se uvidí v nynějších volbách.
2. Nechme mluvit ekonomická fakta
Zlomit stávající model dluhové emise peněz přechodem na plnohodnotné peníze tak, jak chtějí aktivisté ze Švýcarska v systému Vollgeld (viz náš článek), k tomu zatím horkokrevní Maďaři odvahu nemají. Pokud by se odvážili, na příchod spřátelených vojsk,“ bránících lidská práva a demokracii“, by jistě dlouho čekat nemuseli. Tentokrát by to ale nebyla vojska sovětská, jako v roce 1956, na to můžeme vzít jed. Svět se mění. Ale i v tomto polním tažení má Viktor Orbán podporu občanů. Zatím válku proti dluhům nevyhrál. Ale ani zcela neprohrál.
Není proto od věci podívat se na sliby, kterými si získala vládní strana Fidesz přízeň voličů, a na fakta a čísla, která hovoří bez mediální ideologické manipulace sama za sebe. Vývoj reálného HDP je zde.
Možná jsou Orbánovy kroky skutečně prvním seriózním pokusem od roku 1990, jak se vypořádat s nefunkčním státním a ekonomickým systémem, který v sobě nesl ještě zbytky kádárovského socialismu. Přes úspěchy i neúspěchy nelze upřít Orbánovi odvahu, ochotu riskovat a přicházet s inovativními řešeními, které tak často nazvedávají bruselské loutky světové bankokracie ze židle.
Viktor Orbán nastoupil po období vlády levice, kdy mezi roky 2002-2009 dosahoval deficit státního rozpočtu ročně v průměru 6,7 %, dvakrát víc než činil průměr EU. To jistě nebyl dobrý start pro Orbánovu vládu v roce 2010. Dnes je Maďarsko jednou z mála zemí, které plní Maastrichské kritérium – udržet deficit pod 3 %. Ovšem cena za to není malá.
Za situace, kdy je slabý hospodářský růst, musí však zákonitě narůstat díky dluhové službě celkové náklady obsluhy dluhu a pak nezbude, než buď zvýšit daně, nebo škrtat ve vládních výdajích. Stačí se podívat na vývoj v ČR za minulé vlády. Jenže pak tyto vládní úspory znamenají jednak růst nezaměstnanosti, ale na druhé straně i dopad do poklesu HDP.
Ambiciózní politika narovnání makroekonomických parametrů a obviňování Orbána z diletantské hospodářské politiky ze strany představitelů Evropské unie a zástupců mainstreamových médií se jeví ve světle čísel poněkud mimo mísu. Zvláště uvědomíme-li si, že se celá Evropa nachází v hluboké hospodářské a finanční krizi a země jako Francie nebo Itálie chtějí vůbec Maastrichtská kritéria zrušit. Z dalšího grafu vidíme porovnání zadlužení Maďarska s celkovým vývojem v Evropě.
Důležitý je vývoj inflace v zemi a úrokové sazby centrální banky, po které se žádá, aby se chovala národohospodářsky odpovědně. Historický vývoj obou ukazatelů z grafů ukazuje, že Orbán přece jenom není takový diletant, jakého z něj dělají média. Nás zajímá vývoj od roku 2010.
Inflaci se podařilo i díky cílenými vládními opatřeními na udržení koupěschopnosti obyvatelstva udržet na uzdě. Vzhledem k vyšší základní úrokové sazbě centrální banky, která se udržovala v průběhu roku 2013 mezi 3-4 %, lze úroveň inflace hodnotit pozitivně.
Diskontní nebo lombardní úroková sazba mají na růst nebo pokles ekonomiky dnes velmi malý vliv, nicméně alespoň se úspory neznehodnocovaly tak rychle, jako v jiných zemích. Jen si porovnejme politiku ČNB, která výrazně napomáhá bankám půjčovat si levně a poskytovat úvěry, které jdou za lichvářský úrok, zejména na spotřební úvěrování. Vyvlastňování úspor obyvatel Čech a Moravy touto cestou by se snad jednou mohlo stát předmětem trestního postihu současných šéfů ČNB. A o efektu oslabení koruny jsme psali již dost a život a zástupci podnikatelské branže naše obavy jenom potvrdili.
3. Nezaměstnanost, kupní síla obyvatelstva
Údaj z grafu maďarské hospodářské komory potvrzuje, že Orbánova vláda chápe, že je pořád lepší pro klid v zemi dělat v politice zaměstnanosti alespoň něco, než nechat lidi na ulici spát pod mostem a krást – i těch je tam ostatně pořád ještě dost. Vývoj kvóty nezaměstnanosti vidíte na grafu:
Celková nezaměstnanost je poměrně vysoká, kolem 10 %, postupně s náběhem vládního programu zaměstnanosti z roku 2012 mírně klesá. Za poslední roky v době hluboké krize mizí pracovní místa zejména v soukromém sektoru, kde padlo od vypuknutí krize 7 % pracovních míst. Tomu se snaží Orbánova vláda čelit a pokouší se díky vládnímu programu zaměstnanosti tento výpadek kompenzovat, umístila takto 6 % propuštěných lidí. I když to nejsou plnohodnotná pracovní místa, nebo se jedná o programy na umístění obtížně umístitelných skupin, je to pořád lepší řešení, než vydávat peníze pouze na sociální dávky a dále stát zadlužovat.
Koupěschopnost obyvatel je v Maďarsku pořád třikrát vyšší než na Ukrajině a zhruba o 20 % nižší než v České republice. Privátní spotřeba, stejně jako výdaje státu jsou drženy na uzdě, což jinak, pokud je cílem boj proti dalšímu zadlužení, ani nejde.
4. Závěr hodnocení poločasu Orbánovy vlády
- Demokracie: Nový volební zákon byl označen volební komisí expertů Rady Evropy jako vhodný základ pro skutečně demokratické volby.
- Hospodářská politika je zaměřena hlavně na snížení dluhů. S tím souvisí i zdanění lukrativních, žádné hodnoty neprodukujících odvětví a nadnárodních monopolů, kteří mají výsadní postavení a stávají se ohrožením demokracie. Dále pozitivní je zdaňování konzumu místo práce. Program zaměstnanosti pro skupiny, které jsou na dnešním trhu práce vyloučeny, je i ze strany EU hodnocen pozitivně, dobrý příklad by si měli vzít Češi a Slováci, co se týká postoje k Romům.
- Mezinárodní organizace začínají uznávat přínos Orbánovy konsolidace státu a veřejných financí, a sankce, které zavedla dříve EU kvůli porušení fiskální disciplíny, byly zrušeny. Nejnovější analýza hamburského Institutu pro světovou ekonomiku očekává v Maďarsku do roku 2020 růst mezi 25 - 30 %. Možná je to příliš optimistická prognóza, nicméně že by Orbán byl takovým diletantem, jak píše portál, citovaný v úvodu, fakta nepotvrzují.
Gábor Takács, novinář a analytik konzervativně-liberálního budapeštského ideového tanku „Nezöpont Intézet“ vypracoval pro Die Presse analýzu 92 slibů strany Fidész z roku 2010 a konstatuje, že se z nich prozatím podařilo splnit 64. Na poločas to není úplně tak nejhorší skóre. To znamená, že celkem 64 z 92 předvolebních slibů z roku 2010 si může Orbán odškrtnout jako splněné. Deficity státního rozpočtu udržel pod 3 %, včetně snahy o udržení celkového zadlužení státu na uzdě. A to prosím přes tvrdé útoky na forint a před vyšší úrokovou sazbu z dluhů. Mezinárodní bankovní syndikáty mají státy čím vydírat, hlavně ty neposlušné a zadlužené jako bylo Maďarsko.
Podle prvních zpráv má Viktor Orbán a jeho Maďarský občanský svaz (Fidesz) v koalici s křesťanskými demokraty opět ústavní většinu. Takže občané Maďarska plnění slibů opravdu ocenili. A naším médiím zbývá vysvětlit, proč Orbán vyhrál tak drtivě. Možná by se měli podívat na naše starší články o Maďarsku. Jako první čtení navrhuji článek Jak se klame po česku o hospodářské politice Maďarska.