Na baťovských botách neznámé výroby se po roce utrhl kompletně celý svršek. Šel jsem za ševcem, aby provedl odbornou analýzu této svinské obuvi.
„Čest práci“, pozdravil jsem slušně, jak mám ve zvyku u lidí, kteří se živí poctivou prací.
„Tak jo, ať je placená. Co máte?“
Zul jsem si inkriminovanou botu a podal jsem ji mistrovi: „Podívejte na zimní botu od Baťi. Za rok je to úplně hin. Co s tím?“
„Jó, indický Baťa. Tady roztrhli kůži při šití zevnitř, špatně nalepená stélka. Ale to jste nemohl hned vidět. Oni to umí schovat.“
Umně vyrobený zmetek starého ševce evidentně zaujal. Nasadil si brýle, vzal šídlo a pokračoval v expertize.
„Vidíte tu dutou podrážku? A to šití? Tak se ušetří materiál, a boty jsou za chvíli v prdeli.“
Znechuceně odložil botu a prohlásil: „Vyhoďte to. Opravit by se to dalo, ale takový šmejd za to nestojí.“
Zoufale jsem se podíval na zachmuřeného mistra obuvnického řemesla. Byl jsem naboso a domů jsem měl ještě dvacet minut cesty.
„A co byste mi poradil za značku? Nějaké zimní boty, ale já nekradu, musí to být za rozumné peníze.“
„Nevím“, prohlásil mistr zachmuřeně: „V botách a v politice je to dnes samá zlodějna a šmejd.“
Chcete-li aktivně diskutovat, musíte se zaregistrovat.
Diskuzní fórum rubriky "Literární dílna" najdete zde.