První část analýzy Daň z internetu a podnikání v XXI. století ukázala, že zdánlivě demagogické kroky Orbána mají ve skutečnosti ekonomicky racionální jádro a sledují linii progresívních ekonomických myslitelů. Jiná věc je, jak se ekonomika stává nástrojem v rukou oligarchických a politických skupin. Orbán možná řídí ekonomiku z politické pozice, ale Západ rozhodně řídí politicky ono známé jedno procento plutokracie. Uvidíme, kde dopadne lépe, nebo spíše: Kdo zůstane naživu.

K čemu dnes hlavně slouží přenosové linky internetu

Je na čase začít skutečně přemýšlet o reformě celého daňového systému. Viz první část příspěvku věnovaného tématu internetové daně. Gramotnost širokých mas, zejména však mladé generace, se omezuje na obsluhování mobilního telefonu, tabletu nebo počítače. Většinu kapacity internetu lidé využívají k pirátskému kopírování, stahování fotek a filmů, sdělování si triviálních hloupostí přes facebook.

Pak můžeme těžko předpokládat, že bude možné přesvědčit nadšené uživatele k ekonomicky základní a nezbytné tezi. Totiž, že internet je pouhý zdroj, se kterým je nutné v zájmu zachování průchodnosti často mnohem důležitějších informací rozumně hospodařit. Každý nástroj stojí peníze a má být efektivně využíván. Tím pádem i high-tech sítě, na kterých visí všichni poskytovatelé internetových služeb. Nač tedy takový humbuk? V Německu se platí dokonce daň z dešťové vody, která vám spadne na zahradu. Kvůli tomu však nikdo neprotestuje.

V neděli protestovalo v Budapešti proti zavedení daně z internetu přes deset tisíc lidí, včera údajně až čtyřicet tisíc, je-li informace pravdivá. Protestující si pletou zavedení daně s cenzurou internetu, to jsou ovšem zcela dvě odlišné věci. A tak má evropská komisařka pro digitální záležitosti Neelie Kroes dobrý bič proti neposlušné maďarské vládě a po včerejšku oznámila, že „EU bude podporovat protestující proti zavedení daně z internetu v Maďarsku“. Já si například myslím, že za mé daně by měl EU především myslet, a ekonomicky odpovědně jednat. Od toho má být Brusel. A politiku prvních kroků a reakcí ať dělají nejprve jednotlivé státy, a hlavně sousedé Maďarska.

Objem dat přenášených prostřednictvím internetu prudce roste. Poslední údaje z Německa uveřejněné svazem poskytovatelů digitálních služeb VATM konstatují nárůst objemu přenášených dat prostřednictvím mobilního internetu o 45 % proti roku 2013. V roce 2013 šlo přes mobilní internet průměrně měsíčně 195 MB a v roce 2014 to má být již 283 MB. Objem přenášených dat roste i u dat přenášených prostřednictvím pevné sítě. Bylo by zajímavé porovnat objem dat i v České republice, tímto vyzýváme ke spolupráci další případné přispěvatele do diskuse.

Historie debat o zavedení daně na informační dálnice

Diskuse o zavedení daně z elektronického přenosu dat se vedou již delší dobu. Jako příklad lze uvést diskusi, kterou vyvolal v rakouském parlamentu ve výboru pro „práci a sociální záležitosti“ v roce 1997 poslanec strany Zelených Karl Öllinger, který chtěl prosadit seriózní zkoumání dopadu zavedení této daně. V roce 1999 se objevuje ve zprávě Human Development Report „Globalizace s lidskou tváří“ návrh, aby se za každých odeslaných 100 e-mailů platil poplatek 1 americký cent. Výtěžek – tehdy kalkulovaných 70 miliard dolarů - by měl být využit k budování telefonní a internetové struktury v zemích třetího věta a zaostalých oblastech obecně.

Belgický ministr pro komunikaci Di Rupo nechal prověřit objem dat v roce 1998 v Belgii a nechal přepočítat daň navrhovanou kanadským ekonomem Arturem J. Cordellem, tj. 1 US cent na Megabit. Pro anglicky hovořící doporučuji jeho text pod názvem New Taxes for New Economy. V té době činil objem dat 1018 bitů (H. Wohlmayer, str. 333, Globales Schafe Scheren). Výsledek? Daň by přinesla 10 miliard dolarů, tedy 4 % tehdejšího HDP Belgie. To jsou ovšem údaje odpovídající tehdejší době, profesor Wohlmayer přepočítal tato data na rok 2006 a přišel k závěru, že by Belgie získala v tomto roce 33,4 miliard euro. To má Belgie jen o 2 miliony obyvatel více než Rakousko a o 22 % vyšší HDP. Pro Rakousko by příjem z takto nastavené daně činil 25 miliard euro podle objemu dat v roce 2006. Těchto 25 miliard je 38 % příjmu celého rakouského státního rozpočtu uvedeného roku!

Jsme zotročeni kapitálem, ale daně platíme z naší práce

Ekonomicky viděno, hrozí eroze daňové příjmové základny ve většině států a likvidace pracovních míst. V konečném důsledku to může vést až k rozkladu národních států, a to v důsledku tlaku globalizovaného neregulovaného pohybu kapitálu a politické podpory stínového finančního spekulativního sektoru. Ten se doslova utrhl z řetězu. Například zavedení zbržďující daně na spekulativní finanční operace a daně z elektronického přenosu dat by umožnilo snížení daňové zátěže normálních pracujících lidí a snížení zatížení pracovní síly nadměrnými odvody. K tomu viz článek Zdivočelá burza a její zkrocení přes Tobinovu daň. Tím by mohly být vytvořeny podmínky pro relokalizaci ekonomik, zahájen boj proti nezaměstnanosti a nastartovány skutečné strukturální reformy.

Cordellovo srovnání internetu s dálnicemi, po kterých jezdí auta, je na místě. Viz první část studie. Je na čase otevřít opravdovou hlubokou diskusi o reformě nejen celého finančního a peněžního systému, nýbrž i o reformě systému daňového. Bude snad lepší růst nezaměstnanosti v důsledku vysokého zatížení lidské práce odvody, zaostávání infrastruktury státu a likvidace jejího zdravotního a sociálního systému? Dokážou však voliči, kteří přestávají používat vlastní mozek, ale zato umí ovládat tlačítka i-padů, ještě rozeznat, kdo má na jejich ohlupování zájem? A kdo na nich skrytě vydělává? A co by mělo být vlastně jejich skutečným existenciálním zájmem? Těžko říct.

Závěr: demagogická EU lobuje proti občanům

Škoda, že daň z internetových dálnic není téma pro Evropskou komisi, nebo alespoň pro inteligentní poslance Evropského parlamentu. Evropské instituce by mohly místo cílené likvidace zbytků demokracie obrátit kormidlo směrem od globalizace k relokalizaci produkce zpět do Evropy. Zatím se mediálně využívá část voličů v Maďarsku k rozdmýchávání nespokojenosti proti Orbánově ekonomicky úspěšné konzervativní vládě. Ta se současné EU bojí, a proto usiluje o rovnováhu pomocí vztahů s Ruskem. Mediální manipulace ohledně daně z internetu je zneužita k propagandistické kampani za tzv. "svobodu slova". A to je příliš průhledný fakt. Pokud Maďarsko občanské svobody opravdu porušuje, pak je to třeba ukázat jinak, než hloupou demagogií. Viz naše články za poslední rok o Maďarsku.

První část studie
Daň z internetu a podnikání v XXI. století (část I.)