Před několika dny se šéf ukrajinské Radikální strany Oleg Ljaško ve studiu jedné ukrajinské televize přiznal, že jeho sestra bojuje na straně povstalců v Luhanské lidové republice. Řeč byla o zástupkyni hnutí „Antivojna” Viktorii Šilové. Viktoria, kterou, jak ona sama přiznala, začali pronásledovat novináři, se rozhodla napsat o svých „příbuzenských vztazích” s Olegem Ljaškem na Facebook:
NEJSEM SESTRA LJAŠKA A NIKDY JSEM JÍ NEBYLA
Vážení spoluobčané!
V několika posledních dnech mi neustále volali od novin a z televizí s žádostí, abych okomentovala vyjádření Olega Ljaška o tom, že mám být jeho sestrou. Oficiálně prohlašuji, že nemám žádné příbuzenské ani jiné vztahy k Ljaškovi. Považuji ho za válečného zločince a bojového kohouta oligarchy Ljovočkina.
V roce 2013, osm měsíců před Majdanem, jsem pomáhala Ljaškovi se sociálními otázkami. V tu dobu se prezentoval jako sociálně orientovaný politik a příznivec bratrství Slovanů. Vystupoval v pořadech Vladimíra Solovjeva, nosil georgijevskou stužku a zpíval Hymnu vítězství. Všechny Luhančany označoval za svoji rodinu a pil „frontových sto gramů”.
Ukázalo se, že vše v tomto životě dělá jenom kvůli reklamě a ratingu – dělá jen to, co je pro něj výhodné. Následovaly veřejné výzvy k násilí, prohlášení Ljaška o tom, že Donbas je potřeba dostat na kolena a vyčistit, mučení lidí atd.
Je to prostě svoloč, parchant a kašpárek. Kromě toho je to gay se zjevnými známkami reaktivní psychózy. Ljaško je si vědom toho, že dnes na Ukrajině rostou protiválečné nálady, proto se snaží vetřít do přízně Donbasu a protiválečných hnutí. Ať už se o nic nepokouší. Jeho místo je na lavici obžalovaných u Haagského tribunálu.
Podívejte se na Olega Ljaška pečlivě. První video je z roku 2013, to vystupuje jako mladý idealista.
Druhé z roku 2014. Hned vidíte ten rozdíl v chování politika-vlkodlaka.
Zdroj včetně fotografií a videí s důkazy: Topwar.ru, překlad: Stan