Pokud výměna různých názorů je nedělitelnou součástí demokracie a má směrovat k pravdivějšímu a hlubšímu pochopení skutečnosti, pak pojem „DEzinformace“ má poznání zakonzervovat. Proč? Proto, aby poznání neohrozilo moc a bohatství těch, kteří jsou u moci.

V mírových podmínkách je potřebné vést dialog mezi lidmi s různými názory. Ve výměně názorů a zvláště při výměně navzájem protichůdných názorů se prohlubuje poznání. Pravdivost názorů a teorií se tím testuje a naše představy se zpřesňují.

Ve válce je tomu jinak. Bojuje se o přežití a o vítězství. Diplomacii vystřídala válka. Vedení rozhovorů mezi protichůdnými stranami nahradilo ničení a zabíjení. Rozhovory jako nástroj k prosazení potřeb, zájmů, názoru i vůle stran byly zaměněny za jiný nástroj, tj. využití ničivého účinku ozbrojených sil. V mírových jednáních je možné dosáhnout kompromis. Obětí se stane maximálně zasažené ego jednajících stran. Některé zájmy se prosadily a některé neuspěly. Ve válce je cílem bojující strany zničit, nebo alespoň vyčerpat druhou stranu. K tomu bojující strany potřebují informace o druhé straně. O jejich plánech, bojových možnostech, vycvičenosti, spojencích atd. Naopak každá z bojujících stran potřebuje skrýt informace o vlastní bojové síle a tajných plánech, aby tyto poznatky nemohla protivníkova strana využít ve svůj prospěch.

Získávaní informací a moment překvapení

Ve válce je důležitý moment překvapení. Neočekávaný útok zastihne obránce nepřipraveného. Zorganizovat obranu druhou stranou bude vyžadovat čas a než se jí to povede, utrpí ztrátu na živé síle a technice. Každá válčící strana chce mít přesné informace, o výkonných parametrech techniky nepřítele, o množství a struktuře, o rozmístění ozbrojených sil nepřítele. Výzvědná činnost a průzkum informuje vlastní stranu. Proto státy disponují zahraniční vojenskou rozvědkou a armády speciálně vycvičenými průzkumnými jednotkami a pokud je to v ekonomických možnostech státu, tak i výzvědnou činnost prováděnou kosmickými a leteckými prostředky.

Armády vedou průzkum protivníka a rekognoskaci terénu vlastními silami. Zvláštním oborem je získávání informací elektronickou rozvědkou. Znalost prostředí boje umožňuje předvídat vývoj situace. Tady je nutné podotknout, že vedení boje je činnost v chaosu. Situace se mění každým okamžikem. Do posouzení stavu situace vstupuje hodně proměnných. Do toho složitého stavu ještě přichází klamavé informace. Jedny vycházejí ze špatné interpretace situace vlastních velitelů, další tím, že druhá strana záměrně pouští nepravdivé informace o svých plánech, síle a rozmístění vojsk.

Vojenský průzkum hledá silná a slabá místa protivníka. Předmětem průzkumu je zjištění velikosti a rozmístění bojových sil, poloha skladů zásob, zejména munice, poloha palebných postavení dělostřelectva i raketové techniky, charakteru terénu, rozmístění protitankových zábran, minových polí atd.. Získání informací o protivníkovi a jeho bojových možnostech poskytuje druhé straně moc činit, to znamená ničit jeho techniku i živou sílu.

Bezprostředně před zahájením útočné operace získávají vojenská uskupení informace průzkumem bojem. Pro nevojáky podotknu, že průzkum bojem znamená takovou činnost jednotek, kdy ten, co potřebuje informace o rozmístění protivníka, finguje útok a nechá na sebe střílet. Tím odhalí umístění palebných prostředků a vojsk protivníka.

Bojová morálka a informace

Odhodlání umřít za vlastní nebo cizí zájmy tvoří podstatu bojové morálky. V lidské přirozenosti je zakódován pokyn vyhýbat se nebezpečí, zvláště nebezpečí smrti. Válka i boj jsou ve své podstatě ničení techniky a lidských životů. Odhodlání vojáků bojovat a riskovat zranění nebo ztrátu života je velmi důležitou složkou bojové síly a efektivnosti bojové činnosti. Informace o velkých ztrátách vlastních spolubojovníků a malých ztrátách vojáků i techniky nepřítele bojové morálce nepřidá. Pro zachování bojového ducha vlastních vojsk i občanů v týlu je důležité zamlčovat informace o vlastních ztrátách. Taky je důležité uvádět pouze informace o ztrátách protivníka.

Ukrajinské vedení informuje o ztrátách ruských vojsk a mlčí o ztrátách vlastních. Ruské vedení neuvádí vlastní ztráty, ale denně informuje o ztrátách techniky a živé síly ukrajinských vojsk. Ztráty protivníka jsou zpravidla nadsazeny. Je to způsobeno nepřesnostmi při sběru informací a někdy to může být i úmysl s cílem povzbudit bojového ducha vlastních vojsk a obyvatelstva. Hlavně opotřebovací válka tento postup vyžaduje. Prohraje ta strana, která se pod tíhou ztrát zlomí jako první. Vedení vlastní ztráty zamlčuje. NEinformuje. Je možné použít předponu „DE“ v slově „DEzinformuje“.

Utajování informací

Opakem získání informací je tyto informace před protivníkem utajit. Jednak pasivně, to je utajením, ukrytím, nebo zamaskováním techniky a vojsk. Výzkum, vývoj a výroba vojenské techniky i vojenského zařízení podléhají přísnému režimu utajení. Takticko-technická data zbraní jsou utajována. Předem připravené plány činnosti v prvních dnech války včetně mobilizačních plánů rovněž spadají do důsledného utajení. Komunikace mezi jednotkami je šifrována, utajované dokumenty jsou pečlivě evidovány a o jejich pohybu jsou vedeny záznamy. Aktéři přípravy a vedení války jsou vázáni mlčenlivostí.

Aktivně je bráněno tomu, aby se důležité informace dostaly do rukou nepřítele. Likvidují se prostředky průzkumu, odhalují se rozvědčíci i průzkumné jednotky, stěžuje se získávání informací elektronickými průzkumnými zařízeními. Dalším aktivním způsobem ochrany vlastních plánů a vlastní činnosti je podsouvání nepravdivých informací nepříteli.

Uvádění nepřítele v omyl

Jedna válčící strana má zájem neposkytnout druhé straně důležité informace, tedy neinformovat. Tady je možné použít příponu „DE“ a použít slovo dezinformovat. Nikdy však nevíme, jaké má protivník prostředky pro získání utajovaných informací. Proto jsou mu podsouvány falešné informace. Když nasazuje síly průzkumu k falešným informacím, zůstává mu méně prostředků pro hledání informací na správném místě. Falešné informace jsou doplňovány falešnou činností. Skutečný obsah plánu vojenské operace tak uniká pozornosti. Protivníkovi zůstává vybrat si z více variant. Prostředky pro obranu má jedny. Přesun sil na mapě válčiště je časové a energeticky náročnou operací. Když vojska brání jeden úsek, nemohou se ve stejnou dobu nacházet na jiném.

Známé jsou události přípravy vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Spojenci udělali mnoho opatření v rámci operace Fortitude, aby uvedli německé obránce v omyl. Operace Fortitude North, Fortitude South, operce Bodyguard, šest plánů Quicksilver a řada dalších akcií vytvářela zdání toho, že hlavní spojenecká invaze bude vedena v oblasti Pas-de-Calais. V rámci operací byla vybudována falešná armáda s falešnou bojovou technikou, které velel sám generál Patton, známý tím, že ze všeho nejvíce miloval rychlý útok. Tuto informaci potvrzovali dvojití agenti. Byla předstírána falešná komunikace neexistujících jednotek. Tajné služby Německa zachycovaly zprávy, které je utvrzovaly v tom, že hlavní úder bude směřovat na Pas-de-Calais. Už jenom velení gen. Pattona falešné skupině divizí jasně naznačovalo to, na kterém pobřeží se chystá vylodění. Německé velení uvěřilo klamným informacím a připravovalo se na obranu u Pas-de-Calais.

Podobně na východní frontě 2. světové války probíhalo utajování skutečně zamýšlené bojové činnosti a uvádění protivníka v omyl. Zejména při plánovaném překročení řeky se budovaly mosty, a éterem zněla falešná aktivita v komunikaci vysílačkami. Někdy nepřítel našel přísně tajné dokumenty, v kterých byl zaznamenán směr zdánlivého útoku.

Sémantický závěr

Máme páry slov: iluze – deziluze; fragmentace – defragmentace; integrace – dezintegrace, orientace - dezorientace apod. Tato slova vyjadřují věc a jejich protiklady vyjadřuje zápor. Utajování informací ve válce je NEinformování. Nešťastný novotvar „DEzinformování“ je doplněn o zavádějící informaci, o lež viz odstavec o klamné činnosti a uvádění nepřítele v omyl. Tady někde mohlo vzniknout slovo дезинформация dezinformacija. Tento pojem uvádí web Ministerstva vnitra ČR ZDE Pak ministerstvo definuje dezinformaci takto: „Pojem „dezinformace“ znamená šíření záměrně nepravdivých informací, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají. Je pozoruhodné, že tento dnes mezinárodně užívaný pojem pochází nejspíš z ruského дезинформация dezinformacija, který byl prvně zaznamenán v roce 1949 (jak uvádí např. Oxford English Dictionary)“.

K uvedenému sdělení ministerstva můžeme dodat, že slovo „DE(z)informace“ ve své čiré podstatě vyjadřuje absenci informace. Ve vojenské praxi utajování prohlubuje k odklonění pozornosti jiným, nesprávným směrem. Utajování a maskování je doplněno o falešnou informaci podloženou falešnou činností, tedy o lež. Možná, že tady utajení – neinformování – doplněno o falešnou informaci vytvořilo spojení dezinformování protivníka dezinformací.

Milovníkům novotvaru „dezinformace“ možná pomůže slovo dezinterpretace. Avšak i tady stojí za zamyšlení, jestli se nejedná o opak slova interpretace. Když někdo dezinterpretuje, pak nevyjádří podstatu interpretovaného uměleckého díla, nebo nevyjádří podstatu, kterou mu naznačují fakta. Vyjádří právě opak. Proto předpona „de“.

Jak si ukážeme ve čtvrtém článku, pojem „DEzinforamce“ slouží k postihu lidí s jiným názorem. Za omyl a lež se nezavírá, ale za „DEzinforamci“ to bude možné. Je potřebné vytvořit znění paragrafu trestního činu a jmenovat instituci, která bude určovat, co je a co není „dezinformace“.

Plán článků:
Existence a neexistence informace - (1. díl)
Zatajování informací ve válce - (2. díl)
Poznání a „dezinformace“ - (3. díl)
Komu a čemu slouží pojem „dezinformace - (4. díl)