Nejprve si trochu vyjasněme pojmy. Oč vlastně jde? Ve Spojených státech amerických působí jako nejmocnější lobbistická organizace AIPAC.
Jde o organizaci, která má za cíl ovlivňovat politiku Spojených států se zřetelem na zájmy Izraele. Izrael je židovskou zemí, která byla v původním záměru koncipována jako stát mnoha národností, kde by všechny národy a všichni občané státu na mandátním území Palestiny požívali stejná občanská práva. Avšak založení a vyhlášení státu Izrael navazovalo na světovou židovskou organizaci, která měla za cíl soustředit židovský národ z diaspory z celého světa na takzvaně své území. Židé si na přelomu 19. a 20. století jasně uvědomili, prezentovali a prosazovali svůj životní prostor, svou zemi.
Theodor Herzl, první prezident Sionistické organizace v roce 1897:
Realizaci myšlenky židovského státu hledali ve spolupráci s vládami různých zemí, nejdále se dostaly s koloniální velmocí, Anglií, s tzv. Balfourovou deklarací. Ta předpokládala židovský domov v Palestině ve státu s rovnými občanskými právy:
V květnu 1942 se v newyorském hotelu Biltmore konala mimořádná sionistická konference známá jako Biltmorská konference, kde byl prezentován úmysl směrem od občanského principu budoucího státu ke státu postavenému na nacionálních (sionistických) základech:
A tak není překvapivé, že Ben Gurion, předseda Židovské agentury, kterou Britové považovali za oficiální zastoupení Židů v mandátní Palestině, později prohlásil:
Ještě v roce 1939 měly hranice židovského státu, schválené mj. Ben Gurionem, vypadat dle Peelovy komise takto:
Mapa plánu Peelovy komise na rozdělení Palestiny, 1937. *Zelená - navrhovaný Arabský stát *Modrá - navrhovaný Židovský stát *Růžová - navrhovaná mezinárodní neutrální zóna
Nicméně, jak praví jedno z pravidel učitelky mocných tohoto světa, Cosy Nostry:
„Slibem neurazíš“.
(a to ani Araby)
V tzv. Bílé knize Britové v roce 1939 zaručovali Arabům právo veta na vznik židovského státu, a to i ve výše uvedených hranicích židovského „ministátu“:
Vláda Jeho Veličenstva se domnívá, že tvůrci mandátu, v němž byla Balfourova deklarace zakotvena, nemohli mít v úmyslu přeměnit Palestinu na židovský stát proti vůli arabského obyvatelstva této země. ... Vláda Jeho Veličenstva proto nyní jednoznačně prohlašuje, že není součástí její politiky, aby se Palestina stala židovským státem. Považovaly by totiž za odporující svým závazkům vůči Arabům vyplývajícím z mandátu, jakož i ujištěním, která byla arabskému lidu poskytnuta v minulosti, aby se arabské obyvatelstvo Palestiny stalo proti své vůli poddaným židovského státu.
Cílem vlády Jeho Veličenstva je vytvořit do deseti let nezávislý palestinský stát v takových smluvních vztazích se Spojeným královstvím, které budou v budoucnu uspokojivě zajišťovat obchodní a strategické potřeby obou zemí. ... Nezávislý stát by měl být státem, v němž se Arabové a Židé budou podílet na vládě takovým způsobem, aby byly zajištěny základní zájmy každé komunity.
Jenže čas oponou trhnul a stěžejní mocí v Palestině přestala být Velká Británie, neboť o vůdčí slovo se hlásily Spojené státy. Země, která byla 2. světovou válkou nedotčena, nicméně na základě půjček neuvěřitelně zbohatla. Jak pěkně na rovinu pravil pozdější americký prezident, tehdy senátor, Harry Truman, po napadení Sovětského svazu hitlerovským Německem:
Spojené státy přicházely na scénu s jiným modelem (světo)vlády než koloniální mocnosti typu Anglie a Francie. Spojené státy pokládaly za přežitek vyznačovat hranice svého Impéria na mapě. Své vazaly zavázaly systémem půjček, zkorumpováním vazalských vlád a jinou „pomoci“, což způsobilo, že ovládly řadu zemí. Hlavní expanzní údernou silou Impéria neměla být nadále armáda, ale kapitál.
A Izrael?
Britové znechuceně opustili Palestinu, jejich rozdílné sliby židovské a arabské komunitě si vyžádaly svojí daň. Nikdo je v Palestině nechtěl. Židé, stejně jako Arabové, se neštítili použít terorismus jako zbraň, a to nikoliv výhradně proti sobě, ale proti britské správě Palestiny. Vznikající stát Izrael je podporován OSN, SSSR i USA. Ovšem SSSR, který vkládal naděje do přirozeně levicové části židovského národa (kibucy) velmi brzy s podporou přestal, v přímé úměře s tím, jak rostla podpora Izraele ze strany USA. Jak pravil jeden z amerických prezidentů:
Je tam totiž všude kolem ropa. A tu ke svému rozvoji a ke své existenci USA potřebují. Impérium nepotřebuje stát před takovou nepříjemností jako Japonsko, na které USA uvalily v roce 1941 embargo na dovoz ropy, čímž Japonce postavili před dvě volby. Buď se stát dobrovolně vazalem USA, nebo se pokusit rozhodnout spor vojensky. Japonsko si nepřekvapivě zvolilo cestu samurajů, následkem čehož byly miliony civilistů v japonských městech za živa upáleny Impériem F. D. Roosevelta a výše uvedeného Harryho Trumana. Jak to souvisí s Izraelem? Ukazuje to na opravdovou naléhavost ovládání zdrojů. Mám-li největší a nejudatnější armádu na světě – ale bez ropy, nemám vlastně k dispozici nic, jen nákladnou bandu výtržníků. Proto je existence Izraele pro USA naprosto existenční záležitostí. Zkorumpované arabské vlády totiž také znají ono osvědčené: „Slibem neurazíš“
Co platilo včera, nemusí platit dnes, natož zítra. Nikdo sice nechce skončit jako Salvador Allende, Saddám Husajn, Muhammad Mosaddek a mnohé další oběti státního terorismu Impéria, ale protože být nepřítelem USA je nebezpečné, ale být jejich přítelem se často stává fatálním, jak pravil Kissinger, není divu, když se zkorumpovaní vládcové poohlížejí po jiných zárukách, než po „závazném“ ujištění americké státní Cosy Nostry o věčném přátelství a nikdy jinak. A tak námořnictvo Impéria bylo v Rudém moři znemožněno povstalci chudého Jemenu s armádou bez námořnictva. Banda chovatelů koz v Toyotách Hilux vyhnala armádu Spojených států a jejích vazalů z Afghánistánu i s jejich neviditelnými aeroplány. A tak už není překvapivé, že Ukrajinská armáda s podporou celého NATO, spolku vazalů zájmů USA, ustupuje před ruskou armádou, a to navzdory všem sankcím, od ekonomických přes kulturní po sportovní, uvalených Spojenými státy na Rusko. Americké impérium praská ve švech, ale s pádem Izraele by padly i Spojené státy. (Netřeba zde snad uvádět, že s pádem USA by Izrael nepřežil ani minutu. Akce Izraele jsou podporovány Spojenými státy, bez podpory USA by se genocida na Palestincích nekonala, i když bude asi pravdou, že USA o takovou genocidu nestojí, jen jí musí trpět, protože jsou svázány s Izraelem respektive se svými zájmy v regionu. Kdyby se našel jiný zdroj energie než ropa, bude s Izraelem pravděpodobně také amen, protože jeho existence by pro USA ztratila důvod). Pro Izrael připadá v úvahu ještě biblické řešení nikoliv win-win, ale lost-lost. Řešení Samsonovo. Atom na to má.
Je Izrael pekelným psem nebo vrtícím se ocasem Spojených států amerických?
Jedni tvrdí, že pekelným psem jsou Spojené státy, jiní, že jím je samotný Izrael, jehož lobby AIPAC si podmanila celé Spojené státy. Pro tento výklad by svědčilo i svědectví senátora Thomase Massieho, podle něhož ukládá izraelská lobby uchazečům o křeslo senátora USA domácí úlohy. A každý senátor má svého židovského protektora. Nu, možné to je, ale to je celkem jedno. Budoucnost skončí se státem Izrael v jeho nynější podobě a bohužel už zřejmě nebude ani možnost k návratu záměru dvou států, židovského a arabského vedle sebe a dokonce se nyní ukazuje, že brzy zůstane mimo možnosti i vznik jednoho státu, v němž budou Židé a Arabové žít vedle sebe tak jako v jiných státech regionu, a tak jak bylo předpokládáno jak v Balfourově deklaraci, tak v navazujících dokumentech původně přijatých zástupci sionistů či obecně Židů. Pekelný pes rozesel příliš zla, aby to mohla arabská komunita unést. Takový zánik ovšem může docela dobře skončit zánikem civilizace, tak jak ji známe. Zejména té tzv. „Západní“.
Oč se tedy hraje ?
Hraje se o existenci života na této planetě, a to zejména toho, který se pokládá za inteligentní a myslící (homo sapiens). Ten nemyslící to pravděpodobně v nějaké podobě přežije tak jako tak. Jde tedy o naší existenci, Černochová se však producíruje v tričkách s vulgárními nápisy propagujícími zbraňové smrtící systémy.
Drábová bagatelizuje následky použití jaderných zbraní. Pekarová doporučuje přikoupit svetry. Izraelská, proamerická či jiná zahraniční lobby v Čechách nepůsobí, neziskové organizace jsou opravdu neziskové a fungují výhradně v zájmu občanů ČR. Chytáme Čuka a Geka, co vyhodili do povětří Vrbětice, důkazů netřeba, máme víru v ČT, N deníky všeho druhu a demokracii. Víra každého Čecha "v náš systém" velkého Dobra a fešáckého pana prezidenta je z křemene a tak celý národ sestává z kvádrů.
Dan Rice, americký poradce Ukrajinské armády, slibuje ukrajinskou ofenzívu, kterou svět neviděl (březen 2023). Rozvědčickému duu na Hradě chybí ke štěstí měsíčně cca 100 000 korun. Ve skromnosti a vší počestnosti. Náš ministr zahraničí už není Pirátem, nýbrž prý zastupuje naše české zájmy. Dobro došli.
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!