Život v civilu prý není jednoduchý. Můj bratr musí živit manželku, tři kluky i sebe na vlastní náklady a riziko, proto se staví k mé existenci poněkud rezervovaně. Jednak mi připomíná, že podle posledních vědeckých průzkumů není celibát dědičně přenášenou vlastností. Navíc mi při některých mediálních úletech katolické církve kolem majetku, životních postojů a jiných nechvalně známých projevů ducha důtklivě až nedůtklivě připomíná, že lidi v civilu musí mít výsledky, zatímco my žijeme v zaopatřené sociálce a živíme se hlavně svými ústy. Bůh suď, já si netroufám. Ale dnešní první čtení a evangelium ukazují, že celkové výsledky se počítají, dokonce zásadně. Komentář k prvnímu čtení si můžete přečíst v <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/admin/frames.php">23. neděli v mezidobí</A>, takže se k němu nechci vracet. Ezechiel jasně rozděluje odpovědnost za špatné jednání, kterou nese dotyčný hříšník. Pokud se obrátí, tak není co řešit. V minulém kázání jsem se zamyslel především nad spoluodpovědností dobrých lidí, a dokonce i proroků. Ty bude Hospodin volat k zúčtování, pokud se flákají a neplní své poslání. Takže u proroka Ezechiele platí především výsledek, tj. obrácení hříšníka: „Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.“ (<EM>Ez 18,28</EM>) Boží jednání splňuje přísné podmínky, které klade civil na získávání výdělku za účelem obživy. Když máte výsledky, Hospodin to kvituje s potěšením. Pod slovem „výsledky“ se ovšem myslí mravní obrácení, nikoliv vytunelování majetku a kvapný odjezd na Seychely za blahovolné asistence české policie. Pilní kriminalisté však zadrželi stěhovák s Krejčířovým horským kolem, pohovkou a psacím stolem, takže stát nepřišel zkrátka.<BR><BR>Stejně tak i evangelium v podobenství o dvou bratrech hledí na výsledky (<EM>Mt 21,28-32</EM>). Oběma bratrům v triku se nechtělo makat, ale ten druhý byl výmluvnější: horlivě slíbil modré z nebe, ale neudělal nic. Ten první též nechtěl jít a řekl to zcela otevřeně, ale nakonec se přece jenom dal do práce. Ježíš hledí na výsledky. Proto se židům nebeské království vzdaluje, ale zato se přibližuje prostitutkám a celníkům, kteří poslechli výzvy k obrácení. Hospodin nikomu nestraní, nehledí na rodokmen a rodinné zásluhy. Jistě, Abrahámovi dědici po přeslici mají nárok na Boží zaslíbení. Ale tesař z Nazareta tento nárok zásadně univerzalizuje, takže patří všem. Pak už rozhoduje pouze osobní vůle k obrácení a k nápravě života. Tedy výsledky, jak by řekl můj brácha. Vždycky mi vrtalo hlavou, proč profesionálové židovského náboženství &#8722; tedy saduceové a farizeové &#8722; v drtivé většině odmítli Ježíšovu zvěst o přicházejícím nebeském království. Asi proto, že se zavedli v náboženském systému tak dokonale, že přestali hledět na výsledky. Náboženství totiž uspokojuje „náboženskou potřebu“, jak to správně viděli komunisté. Máme potřeby různé a různě je ukájíme: jídlem, pitím, sexem, sebeuplatněním, získáváním moci atd. A také máme přirozenou potřebu doufat, že je „něco“ nad námi. Kategorie „něcistů“ tvrdí, že něco musí bejt, protože tak káže jejich neukojitelná potřeba transcendentního smyslu života. Ale něcistům stačí kartářka, astrologie, okultismus nebo náboženství. Prostě jakýkoliv fenomén či instituce, která z jejich hlediska věrohodně ukojí náboženskou potřebu. Svět potřeb má ekonomické zázemí, protože funguje systémem „něco za něco“. Já dám peníze, kartářka dá věštbu, farář za mne odslouží mši svatou nebo opraví kostel. Tím je celá věc náboženské potřeby vyřízena, protože se na určitou dobu ukojí. Jako každá potřeba. Ale Ježíš hledí na výsledky, tedy na existenciální akt obrácení motivovaný vírou. To už je jiné kafe. Náboženství se udržuje ukájením potřeb, je tedy ekonomicky soběstačné. Víra se udržuje pouze tím, že člověk věří a ze všech sil bojuje s nevěrou. Dává, ale neví jak a kdy dostane nazpět. Proto věří málo lidí, stejně jako v Ježíšově době. A proto za Ježíšovy doby věřili paradoxně ti, kteří málo dostávali a byli sociálně na dně (prostitutky) nebo naopak hodně kradli (státní a městští úředníci, celníci atd.). Svou vírou překročili svět ekonomické výměny: dali a věřili Ježíši, že jeho Otec dá nazpět. Nevím, jak jsou na tom tato řemesla dnes. Ekonomika se dnes stala magicky silným náboženstvím a naše potřeby rostou až do nebe.<BR><BR><BR>