Yo je zařazena do vlajkového resocializačního programu Campu Liberty. Zde se pod vedením vyškoleného týmu terapeutů, koučů a bývalých mluvčích NATO učí, že „svoboda slova“ není totéž jako „svoboda názoru“, a že pravda je dynamická veličina – mění se podle výše rozpočtu.
Yo, znechucená tragikomedií světa, se vrací domů — jen aby zjistila, že neexistuje žádný „domov“, pokud máte v pase razítko z Vatikánu a Osla, zatímco v poštovní schránce alabamského šerifa leží oběžník od AIPAC. A tak začíná výslech, který připomíná jižanské kázání zkřížené s breviářem Úřadu pro vnitřní bezpečnost.
Lidový výběr papeže, kde se Josef Š. rozhodne, že v časech chaosu, umělých identit a míru na bázi měsíčního předplatného je třeba vrátit věci do rukou lidu – a zorganizuje konkláve pro obyčejné smrtelníky, kteří buď papeže nikdy nevolili, nebo jim ten současný už nějak nestačí. Vše v duchu absurdní tragikomedie, kde i svatodušní seslání má dnes sponzora.
Kde se absurdita opět přirozeně snoubí s duchovním marketingem, a kde kaplan Benedikt pořádá svůj legendární workshop duchovní obnovy pro cynickou dobu, ve kterém se eucharistie podává na jednorázových táccích, zatímco se účastníci učí, jak si udržet naději v systému, který je výhodný pro všechny – kromě nich.