Původně jsem sice chtěl na Havaj, ale ty časové smyčky jsou holt ještě poruchové. Takže na Havaji jsem nebyl, nýbrž ocitl jsem se ve Španělském sále Pražského hradu asi tak v roce 2013. Pokusím se popsat, co jsem viděl:
„…Studenti jsou si vědomi, že když celé týdny nebudou docházet na vyučování nebo když nebudou vykazovat žádnou studijní aktivitu, nehrozí jim prakticky žádné sankce. Charakteristicky na tuto svobodu reagují nikoli tím, že se iniciativně pouštějí do tvůrčích projektů, ale tím, že upadají do hédonické (nebo anhédonické) letargie, jakési mírné narkózy, směsice otupujícího, konejšivého zapomnění u playstationu nebo celonoční televize a marihuanového rauše…“
Kdysi hrdá britská vláda, nyní zredukována na servilní lokaje Washingtonu, navlékla svoje gestapácké holínky a prohlásila, že pokud ekvádorské velvyslanectví v Londýně nevydá Juliana Asssange z WikiLeaks, britské přepadové jednotky napadnou ambasádu vojenskou silou a vyvlečou ho ven. Ekvádor trval na svém. „Chceme, aby bylo naprosto jasné, že nejsme britská kolonie,” prohlásil ekvádorský ministr zahraničí. Prezident Ekvádoru Rafael Correa se vůbec nenechal zastrašit a odpověděl udělením politického azylu Assangeovi.
Kdo by se slzou v oku nezavzpomínal na krásné časy kupónové privatizace, kdy za Kč 2 070,- mohl každý občan získat statisíce, desetitisíce, či alespoň pocit, že se načas stal "hrdým kapitalistou", vlastníkem části prosperujícího podniku, který svým hlasem na valné hromadě může rozhodnout o osudech generálních ředitelů, ekonomických náměstků, ba i vrátných v podniku, který si vybere.
Obama a Netanjahu mají jedno společné – jsou veřejným ohrožením. Jejich politika ohrožuje lidstvo. Každý z nich je v čele novodobé Sparty.