Joseph de Maistre (1753-1821): Lidský rozum je blikavé světélko, které je příliš slabé na to, aby ukáznilo vzpurný národ. To, co naše ubohé století nazývá pověrou, fanatismem, nesnášenlivostí a tak dále, je nutnou součástí francouzské velikosti. Člověk je příliš zlý, než aby mohl být svobodný. Je to obludný kentaur, výsledek neznámého zločinu, nějakého hnusného páření. Tzv. osvobození člověka je rozsáhlé spiknutí na uvolnění ďábla v člověku.


Edmund Burke píše r. 1791 členu revolučního Národního shromáždění ve Francii: Velmi, skutečně velmi mnoho pochybuji, zda Francie je podle jakéhokoli standardu vůbec zralá pro svobodu. Lidé jsou pro občanskou svobodu způsobilí v přesném poměru k jejich sklonu spoutat své choutky morálními řetězy. Společnost nemůže existovat, pokud nad vůlí a choutkami někde nestojí nějaká kontrolní moc, a čím méně je jí uvnitř, tím více jí musí být vně.

Burke odmítá autonomního racionálního jednotlivce, nedůvěřuje lidskému intelektu se všemi jeho vadami, mnohomluvností a omyly, jeho pýchou, samolibostí a domýšlivostí: Studium historie potvrzuje křehkost, pošetilost a labilnost lidstva. Historie z větší části sestává z utrpení, která na svět přivedla pýcha, nezdravé ambice, hrabivost, pomstychtivost, chtíč, buřičství, licoměrnost, fanatismus a celá řada neukázněných choutek.

Vlastnictví a spravování majetku, především pozemků, má na člověka zušlechťující účinek. Majetek poskytuje sociální zkušenost, která vštěpuje odpovědnost, dovednost a praktické uvažování a zmírňuje lidskou vášnivou povahu. Národ by měl povolávat své vůdce z prostředí největších vlastníků a nejúspěšnějších představitelů průmyslu a institucí. Bohatství a status těchto mužů zajišťuje, že budou rozvážně sledovat obecné dobro. Jejich majetek jim dovoluje mít svobodu v nakládání se svým časem, což je nezbytným předpokladem poznání a nezávislosti. Soukromé vlastnictví je proto nutnou podmínkou dobré vlády a odstranění majetku je nejohavnější ze všech zločinů.


Sorel: Mýtus je iracionální idea, jejíž správnost je věc vedlejší, hlavní je však její účinek na masy.


Le Bon: Božské právo králů bude v blízké budoucnosti nahrazeno božským právem mas. Osudy národů se dnes pečlivě připravují v srdci mas, a ne již v radách knížat. V davech je psychické znásilnění masovými sdělovacími prostředky doplněno drsnou a bezprostřední řečí. Pak se lidé, kteří tvořili dav, opět rozptýlí, a zbudou rozprášené a povolné masy.


Spengler: Ne poznání, ale jen čin otvírá člověku a národu skutečnost. V myšlení není obsažen žádný ryzí život, v racionální vědě není žádná duševní věčnost. Podstata všeho je mystická.

Strhnout clonu ze světového tajemství je prznění svatyně bytí. Lid se má sklánět před iracionálností života. Je nemožné poznat tajemství společnosti.

Věda ve snaze dosáhnout stále větší přesnosti a specializace - to vše je zvrácenost, věda se nyní podobá železničnímu řádu, odklonila se od života. Intelekt je cizí severnímu duchu, hledat budoucnost máme na cestě vůle.

Všechna světová historie je historií měst. Pole a stromy nenaučily mne ničemu, jen život ulic něčemu.

Sklon k formám státní sociální péče a státního socialismu znamená jen přeměnu funkcí dřívějšího feudálně monarchistického státu.

Feudální pán nepotřebuje vykořisťovat, neboť může a smí donutit. Bydlí v opevněném hradu a dopřeje si každé chvíle žertu, že oloupí o majetek, znásilní mu dceru a zapálí střechu nad hlavou.

Socialistické ctnosti jsou z jedné třetiny feudální: věrnost, odvaha, disciplína, tělesná otužilost, mravní čistota, pohotovost - pochází z rytířské morálky. Snášenlivost, přesnost, střídmost, láska k přírodě, to jsou ctnosti měšťácké. Proletářské: proletářská solidarita, vysoké hodnocení fyzické práce, bratrské chování ke spolupracovníkům.

Žena coby nositelka přepychu - umělé vystupňování potřeb.

V kapitalismu se měří podle hodnoty majetku, a ne podle hodnoty funkcí, jak tomu bývalo za feudalismu, a ani podle hodnot práce, jak žádá socialismus.

Moderní měšťanstvo vybojovalo si svou moc inkoustem a tiskařskou černí stejně jako dříve rytíři mečem a monarchové střelným prachem.


Charles Maurras: (Francouzská akce, tzv. Action Francaise, předchůdkyně fašismu): Společnost je soubor principiálně nerovných lidí, seskupených do přirozených celků profesních a přirozené hierarchie. Řídící funkce patří velkým správcům, či spíše středověkým velmožům, ať řídí průmyslový podnik či velkostatek. V nich je soustředěna moc politická stejně jako sociální a ekonomická, ale také odpovědnost a sociální cítění, proti umělému a atomizujícímu i demagogickému parlamentnímu státu.


Ortega y Gasset: Vzbouření davů je totéž jako vertikální vpád barbarů, stačí třicet let a světadíl upadne zpět do barbarství.

V roce 1904 při oslavách Petrarkových nebyl přizván ani národ Goethův, ani Shakespearův, ježto nejsou latinské, ale byli pozváni Rumuni. Nevíme, byli-li pozváni Uruguayci.

Už Burkhard měl obavy, že vpádem mas bude znehodnocena kultura.

Člověk je historickým produktem nouze.

Humanismus je morální a intelektuální úpadek (od dob Erasmů a Voltairů), protože je v něm naprostý nedostatek „praktického smyslu“.

Císařovna Alexandra Fjodorovna (německá princezna Alice Hessen-Darmstadt) píše manželovi carovi Mikuláši II.: Rusko je rádo, když cítí bič, je to jeho přirozenost. Nebo: Nikdy jsi nepropásl příležitost, abys neukázal lásku a dobrotu, nyní jim dej pocítit občas dvou pěst. Sami o to prosí - jak mnozí říkají: Na nás je třeba karabáč. Musí se naučit, aby se Tě báli, sama láska nestačí, třeba vládnout otěžemi: popustit, přitáhnout je, ale vždy nechť cítí ovládající ruku.

Car končí abdikační listinu slovy: „Kéž je Bůh nápomocen Rusku.“

Králové nemohou chybovat, protože nevládnou, ale panují!


Spencer: Revoluce je abnormálnost, konzervatizmus je blahodárný, jelikož brzdí pokrok, který je příliš rychlý a působí škody. Zákon vývoje je adaptace. Každý socialismus je otroctvím.


Gossen v roce 1854: Pouze s ustavením soukromého vlastnictví lze najít měřítko k určení optimálního množství každé komodity, jež se má za daných okolností vyrábět. Co největší ochrana soukromého vlastnictví je bezpochyby největší nutností pro další trvání lidské společnosti.


Hayek: „Ex nihilo nihil fit“ (z ničeho nic nepovstává) snad již není součástí vědy, nadále však vládne zdravému rozumu. Činnosti, které jaksi „z ničeho“ zvětšují dostupné bohatství a přidávají k němu něco navíc, aniž by uplatňovaly fyzickou tvorbu, pouhým přeuspořádáním toho, co již existuje, zavánějí čarami a kouzly. Na fyzické síle není nic záhadného, jakmile však na scénu vstoupilo jako prvek soutěže poznání, jež nebylo všem viditelné, poznání, které jiní neměli, začalo to připadat jako naprosté sobectví. Fyzicky silní lidé si dosud uchovali dominantní postavení jenom mezi primitivy. Organizace a řízení činností a přesouvání zboží ze skladů k prodeji v souladu s vyhlídkami na zisk, se stále ještě nepovažuje za skutečnou práci. Vidí se v tom pouze lest, podvod či vychytralý úskok. Bohatství takto nabyté je bez nějaké viditelné zásluhy. Mystérium obchodu spočívá v tom, že někdo těží z poznání, jež chybí jiným. Trh samozřejmě zboží neprodukuje, ale předává o něm a jeho kvantitě informace.

„Všechno souvisí se vším“ je velice odvážné tvrzení mystiků!


Machiavelli: V každém státě existuje malá skupina lidí, kteří fakticky vládnou. V každém zřízení, ať už má jakoukoliv ústavu, vedoucí místa jsou obsazena nejvýše 40 až 50 občany.


Gaetano Mosca (1858-1941) a Vilfredo Pareto (1848-1923) Oba v podstatě říkají: Pokrok a vývoj neexistuje, je pouze změna a koloběh. Myšlenku demokracie odmítají. Odmítají i společenský optimismus, tedy i socialismus a marxismus. Rovnost jest nemožná, nerovnost je přirozená a věčná. Vždy budou vládnoucí (elita) a ovládaní. Politická ideologie jest jen směsice pravd a polopravd a lží, její funkcí je manipulovat masami, přimět je, aby věřily, že je vše v pořádku, a že systém v němž žijí, je nejlepší možný systém, a že vůdcové řídí lid v jeho vlastním zájmu. Základem společenského pohybu je pohyb elit. Třídní boj je zbytečný, ani vítězství revoluce neodstraní železný zákon dějin, podle něhož vždy budou vládnoucí a vždy budou ovládaní.

Mosca: Za všech okolností vždy bude existovat rozdělení lidí na třídu ovládající a ovládanou. Jeho prognóza: budou diktatury byrokratické, militaristické a demagogické povahy.

Le Bon, Georges Sorel, Vilfredo Pareto: manipulace davem, masami, za pomoci rasismu a nacionalismu.

Nelze spoléhat na vzestupy a pády vládnoucích skupin. César mohl učinit s Římem méně než Napoleon s Francií. Napoleon s Francií méně než Lenin s Ruskem. Lenin s Ruskem méně než Hitler s Německem.


Thomas Carlyle: Univerzální historie, historie toho, co člověk dosáhl na tomto světě, je od základu Historií Velkých Lidí, kteří zde působili.


Bismarck: Úkolem státníka je zaposlouchat se do ozvěny kroků Boha, jak On prochází historií, a pokusit se Ho chytit za šosy, když jde právě kolem.

Vláda lidu, lidem, pro lid (Lincoln) je nemožná. Lid sám je poloslepý, nevidí, co má v sobě nejlepšího, jest hrubý, bouřlivý jako oceán. Jeho hříchy mu nesluší, je špinavý.


Chamfort: Jenom dějiny svobodných národů mají nárok na pozornost, dějiny lidí žijících pod despotismem jsou jenom souhrnem anekdot.


Spengler: Délka trvání každé kultury je tisíc let, potom kultura ustrne v civilizaci, ztrácí své tvůrčí možnosti a hyne. Západ už prožil období kultury a je v epoše civilizace. Všechny duchovní hodnoty jsou už v minulosti. Zbývá jen krev, války, césarismus a technokracie.


Weber: Ne zájmy, ale ideje bezprostředně určují chování lidí.


Platón: Rovnost nerovných je nerovnost.


Sv. Tomáš: Bude-li veskrz jen zlo, samo sebe zničí. Dokonalost světa vyžaduje, aby ve věcech byla nerovnost: proto jsou na světě věci neporušitelné, ale též věci porušitelné. Věci neporušitelné nemohou se odchýliti od dobra. Věci porušitelné však ano.


Seneca: Žádný z nich se nevěnoval politice, avšak žádný nezapomněl posílat k ní druhé.


Odhady. V roce 1200 měla Evropa asi 61 miliónů obyvatel, v roce 1300 jich bylo 73 miliónů, tedy víc než v římském impériu. Ovšem v roce 1350 klesl počet na 51 miliónů a v roce 1400 pouze 45 miliónů. Až teprve v 16.století dosáhla Evropa počtu z roku 1300. V 17. století měla Francie skoro dvakrát tolik obyvatel co jiné evropské státy, hned za ní bylo v počtu obyvatel Polsko!

Řecko a Řím: Diktatura svobodných občanů! Násilí, donucení má význam nejen pro politiku, nýbrž i pro ekonomii a pro všechny společenské struktury. Kultura antické formace má ráz třídní agrese. (Engels: Násilí státní moci je také ekonomickou silou.)

Římský stát se postupně zmocnil snad všech území, které vyhovovaly jeho ekonomické struktuře, další výboje už by nebyly rentabilní. Říše přechází do obrany, úloha armády se prosazuje i v politickém životě a prokazuje se, že stabilita antické formace může být jen dočasná. Pokles expansivnosti je důkazem vnitřní slabosti.

První formace - asijská a antická se nemohly univerzálně rozšířit. Asijská nemá možnost ani vnitřního rozkladu díky své pevné struktuře a stabilitě, existuje jedině možnost rozbití zvenčí. Naproti tomu feudalismus má univerzálnější platnost a mohl by z hospodářského hlediska existovat všude! Feudalismus odstranil všeprostupující stát, zbyrokratizovaný a pronikající do každé vísky, a na jeho místo nastupuje levná decentralizovaná správa a hospodářská samostatnost. Feudalismus neexistuje nikde jako čistý typ, má celou řadu místních variant. Má nedostatek pracovních sil (mory apod.), pracovní síla je relativně drahá (oproti Orientu).


Kristus zvítězil proto, že Spartakus byl poražen. Lépe by bylo: Kristus zvítězil proto, že Spartakus zvítězit nemohl.


Ignác z Loyoly: Voják musí poslechnout ihned, s ochotnou vůlí, a podrobit vlastní rozum. Podobně jezuita.


Machiavelli: Svět byl vždycky tentýž. Bylo na něm vždycky stejně mnoho zla jako dobra.


Pico della Mirandola: Pokud Bůh je to, co se všem jeví prosté jakékoliv nedokonalosti, pak bude-li každá věc zbavená nedokonalostí, kterou obsahuje ve svém rodu, a zvláštnosti svého rodu, je to, co zbývá, Bůh.


Kuprin - povídka Moloch: Slíbit můžete, co vám libo: aluminiová obydlí, osmihodinový pracovní den, bifteky k snídani, ale dělejte to přesvědčivě!

Stav, kdy hysterické povahy lžou tak nadšeně a poutavě, že to ani samy nepozorují.

Průmysl - hle, to je on, Moloch, dožadující se teplé lidské krve.

Čas stoupl v ceně tak, že brzy začnou měnit noc v den, neboť se už pociťuje nutnost takového zdvojnásobeného života. Obchod, který si dřív vyžadoval celých měsíců, uzavře se nyní v pěti minutách. Ale už ani ta ďábelská rychlost nevyhovuje naší netrpělivosti. Brzy se budeme vzájemně vídat po drátě na vzdálenosti set a tisíců verst... a zatím je tomu pouhých 50 let, co naši předkové, kdykoliv se chystali ze vsi do gubernského města, beze spěchu dávali sloužit prosebnou mši a vydávali se na cestu se zásobami, které by stačily polární výpravě… A my, ohlušeni rachotem a třeskem nestvůrných strojů, omámeni tou zběsilou jízdou o závod, ženeme se s vydrážděnými nervy, se zvráceným sklony a s tisíci nových nemocí, o překot vpřed, vpřed…

Dávno je známo, že práce v rudných dolech, v šachtách, v hutích a ve velkých továrnách zkracuje dělníkův život přibližně o celou čtvrtinu. Mnoho-li dělníků starších čtyřiceti let jste viděl? Já se s takovým vůbec nesetkal. Dělník obětuje podnikatelovi tři měsíce svého života z každého roku, týden z každého měsíce, nebo stručněji šest hodin ze dne.

Jacísi Asyřané a Moabité přinášeli svým bohům lidské oběti, ale vždyť by se ti mědění paňáci - Moloch a Dagon, museli zardět studem a roztrpčením nad dneškem.

Jak dostihy koní. Kůň musí proběhnout cílem největší rychlostí - a za cílem může třeba zdechnout. To je úplné, maximální vypětí sil, a aby se finiš z koně vymačkal, trýzní ho jezdec bičem do krve… a tak i my. Ale když je finiš vymačkán a herka padla se zlomeným hřbetem a rozbitýma nohama - k čertu s ní, už se k ničemu nehodí. A pak se snažte utěšovat tu při finiši padlou kobylu našimi školami a nemocnicemi.

Přikrč se bratříčku, přikrč, všechno přejde.