Jana Yoscheková stála v Bílém domě mezi bustou Lincolna a umělohmotným orlem. Měla na sobě šaty z recyklovaných vojenských stanů a obuv, kterou jí zapůjčila NASA (údajně testovaná ve stavu beztíže v Ohiu). Vedle ní stál generál s falešným knírem a poradkyně pro duchovní hodnoty, která během čekání stihla natočit dvě TikTok kázání a jedno video o detoxikační kúře Melanie Trumpové.
Slunce venku svítilo jako z fotobanky a tiskový mluvčí Trumpa pro jistotu zakryl okna americkými vlajkami, „aby svět neviděl, co vidět nesmí“, jak později vysvětlil s vážností smutečního konferenciéra.
Prezident Trump vešel přesně o dvacet minut dříve, než měl, protože si spletl časový údaj z teleprompteru s předpovědí počasí. Místo tradičního pozdravu začal monologem o své oblíbené pizze a o tom, jak ho Yoscheková vždycky „inspirovala svou nespolehlivou spolehlivostí“.
„Dámy a pánové,“ zahřměl. „Tato žena jednou zachránila celou letku před pokusem o přistání!“ (MAGA potlesk)
„Nechtěla z letadla, dokud jí nepřinesli guacamole bez lžíce!“ (ovace)
„A co je nejdůležitější: odmítla vyhrát válku, dokud nebude jasné, kdo v ní skutečně prohrál!“ (absolutní ticho, pak bouřlivý potlesk republikánských senátorů a jednoho omylem přítomného francouzského diplomata, který si myslel, že se jedná o nezdařenou performanci.)
Trump jí připnul Řád svobody obráceně, čímž mimoděk symbolizoval podstatu celé americké zahraniční politiky. Jana se lehce uklonila a nesměle pokývala hlavou, jako by chtěla naznačit: „Mám doma na sporáku čočku, tak bych to tu nerada protahovala.“
Po ceremonii následoval raut, který organizovala bývalá šéfkuchařka z Guantánama – specialistka na jídla, která vypadají jako důkazy. Podával se krabí koktejl bez kraba, tofu steaky z mutovaných sójových bobů a sofistikované koláčky, které zpívaly hymnu, když jste do nich píchli vidličkou. Kde se tam vzala hymna? Prostě korporaci zbyly čipy z nepoužitých cd přehrávačů, tak je použili do koláčků. CD technika je už dávno mrtvá. Bylo to výhodné pro všechny, jelikož plýtvání by neprospělo nikomu, korporaci 🏭" 𝕂" 🏭 nejméně.
Jana seděla mezi tajemníkem pro atomové tradice a majorem, který celý večer tvrdil, že se sem dostal omylem, protože šel původně pro balík na poštu.
„Víte,“ obrátila se k němu Yoscheková, zatímco si na chleba mazala máslo z Pentagonu, „já jsem kdysi chtěla být zdravotní sestra. Ale pak mi došlo, že největší nemoc je realita.“
Major přikývl: „To říkáme všichni od Koreje.“
U rautového stolu se mezitím viceprezident snažil otevřít láhev vína granátem a skupina texaských pastorů se modlila za odstranění dezertu, který připomínal levicový manifest.
Ceremonie skončila až ve chvíli, kdy se na pódiu zničehonic objevil podnapilý generál ve výslužbě a začal recitovat Protokoly sionských cukrářů. Nikdo se neodvážil ho přerušit, protože právě obdržel Řád reality za celoživotní službu fikci.
Jana si ten večer odnesla domů nejen medaili, ale i kovovou vidličku s logem CIA, nedojedený kousek koláče a lehkou migrénu ze státních hymen, které zněly v každém výtahu.
Ve dveřích Bílého domu se ještě otočila a pravila do prázdna:
„Tohle je ta největší pocta, co jsem kdy dostala za to, že jsem nikomu nepřekážela. Kromě generála, ale ten si to zasloužil.“
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!