Porota seděla ve staré knihovně Nobelova institutu. Na stole ležely složky s kandidáty. Na každé byl štítek:

  • Zachránil lidi
  • Zachránil přírodu
  • Zachránil PR obraz Norska


A pak tam byla složka s červenou samolepkou: „Donald J. Trump – návrh: Cena míru za strategické mlčení“

Profesor Stenberg, předseda výboru, se opřel o loket a podíval na ostatní: „Podívejte… nemůžeme mu dát cenu za zpěv. Jsme přece Nobelův výbor, ne nahrávací akademie nebo Eurovizní porota s krizí identity.“

„Ale on ji chce. A když ji nedostane, přijede osobně. Možná i zazpívá. Naživo.“
„A to by ohrozilo naši energetickou dohodu s USA.“
„A naši dohodu s CIA o ochraně.“

Všichni ztichli. Jedna členka si povzdechla: „Nemůžeme přece otevřeně přiznat, že udělujeme cenu za to, že někdo nebude nic dělat.“

Profesor kývl: „Naopak. To je definice míru! Když člověk nic nedělá, nezahajuje válku. A pokud je to zrovna Trump, je to přímo heroický výkon.“

Návrh prošel. Trump dostane Nobelovu cenu za mír — pod podmínkou, že bude mlčet. Veřejně. Na ceremoniálu nezazní žádné slovo z jeho úst.

Místo něj zazpívá smluvený interpret. Neoficiálně. Bez jména. Bez podpisu. Jeho jméno nesmí být zveřejněno, protože má hypotéku a tři děti. A vláda jeho země právě podepsala smlouvu o spolupráci s USA a CIA na ochraně integrity, zdraví a odpovídajících výkladů historie.

Tedy pokud se někdo zeptá, zpívá tam Trump. A pokud se někdo zeptá víc, už se nezeptá podruhé.

V zákulisí slavnostního večera se jeden norský technik zeptal produkčního: „Kdo vlastně zpívá tu píseň místo Trumpa?“

Producent pokrčil rameny. „Nějaký chlápek. Dobrý hlas. Levný. A chápe, jak to chodí.“

„A co když někdo pozná, že to není on?“

„Nikdo nebude riskovat. Všichni mají hypotéky.“

Na jevišti právě zazněla skladba:
🎵
Já zpívám pro mír, když je noc i den,
mé slovo je klid — a podpis pod vším jen.
🎵

Trump seděl v lóži, přikývl, zvedl trofej a mlčel. Z jeho lebky stoupala lehká pára. Přehazovačka se nehýbala. Levý senzor byl vychladlý. Pravý senzor byl zablokovaný. Systém přešel do režimu „Šťastný tichý prezident“. Porota si oddechla.

A mimo kamery?
— Jeden whistleblower spáchal sebevraždu oběšením v autě, které ho přejelo.
— Jeden novinář byl obviněn z „extrémního dětství s potenciálně neloajálními výkresy“.
— Jeden stát ztratil ochranu CIA a náhle zjistil, že má ropu v blízkosti lidských práv.
— A někteří Palestinci, Rusové a další „nepříhodní“ lidé zjistili, že jejich mír se nevejde do definice Exportovatelný.

Ale to už se netýkalo Nobelovy ceny. To už byl jiný svět. A Nobelovo ticho bylo slyšet nejhlasitěji.